Český NON-STOP

Výsledky 1. Českého NON-STOPU jsou následující.

Otevření:
1. Miki Mikolášek     442km
2. Michal Merhaut   390km
3. Michal Němec     382km

Čistí:
1. Šárka Mikolášová  268km
2. Venca Němec       206km
3. Sára Polanská       206km

Máme to zdárně za sebou, bez jakékoliv újmy na zdraví musherů i psů!!!

19.-22.2.2009 se jel první, neoficiální ročník s názvem "Český NON-STOP". Na tenhle závod se sešlo 6 týmů. Kategorie se dělili jen na čisté spřežení a takzvané špinavé. V každé této kategorii byli 3 týmy. Tento závod vyhrál ten, kdo ujel největší počet km. Tratě byly 2. Jedna měřila 32 km a ta druhá měřila 46 km ! Každý musher se rozhodl podle svého uvážení kolik ujede km a za jak dlouho. Rozhodoval se hlavně podle síly svého týmu a unavenosti sám sebe. Každý měl připravený svojí strategii. Někteří jezdili podle toho kolik času strávili na trati. Např.: Musher ujel určitý počet km za 4 hodiny. Na základně tedy odpočíval také 4 hodiny. Já jsem 32 km jela cca (pokaždé jinak) 2 hodiny a 50 minut a na základně jsem odpočívala 5 hodin. (Né pokaždé jsem to měla stejná, ale snažila jsem se to takhle dodržet)

  Start první den byl v 10 hodin a byl hromadný, čili všechny týmy vyjeli na trať najednou. A pak už bylo na každém kolik si zvolí km a kolik času na trati bude. každý tým vyfasoval vlastní mapu, kde byla vyznačena trasa jak krátká i dlouhá. Byli na ní také vyznačeny místě, kde byla žlutá značka, která znamená nebezpečí. Dále na ní bylo vyznačeno počet km a nouzoví bivak. Spalo se venku (bivak). Na nouzovém bivaku, který byl na 25 km byla připravena sláma pro pejsky! Žádný z musherů tohoto bivaku nevyužil. Všichni se vždy vrátili na základnu, kde spali a odpočívali buď pod širákem nebo ve stanu.  Na základně v baráku bylo připraveno jídlo pro mushery a mohli využít i teplé vody. No prostě pro závodníky bylo připraveno špičkové zázemí (co se týče jídla) o které se postarala Irena s Lenkou (od Luboška) a Věrkou (od Mikiho). Závodníci mohli využít i našeho krbu, ve kterém se topilo nonstop a u kterého si mohli případně usušit boty či oblečení atd.

  A jak jel náš tým?

  První den na startu 19.2. jsme se zařadili za Vašíka, který jel také s osmi čistokrevnými husky. Před námi jel Merhaut, Miki a Šaman ty nám, ale rychle ujeli. Vašíka jsme předjeli cca půl km za startem do mírného kopce, kde nás pustil dopředu. Pejsci, jelikož byli celou dobu natěšený, tak to valili kupředu a Venca se nás držel. Projeli jsme dlouhou louku, kde bylo poměrně hodně sněhu a ještě to nebylo tak uježděný takže se pejsci bořili, ale i přesto jeli dost rychle. Pak jsme sjeli do vesničky jménem Návary. Hned jak jsme vyjeli z vesnice vjíždělo se další zatáčkou do další poměrně dlouhé louky. V zatáčce byli bariéry s něhu, které zde nahrnuli silničáři, ale byla v ní vyjeta cesta od skútru. Bohužel v této zatáčce jsme měli menší problém jelikož z ničeho nic se proti nám vyřítil Miki, který za startem blbě odbočil a k této zatáčce přijel z druhé strany. Jemu pejsci neodbočili takže jsme se minuli a on jel směrem do vesnice. Sice se mi povedlo zastavit, ale ani přesto jsem psy neuřvala, aby odbočili a jela jsme dál tam odkud se vyřítil Miki. Jelikož místní cesty znám tak jsem si naplánovala, že se otočím na další křižovatce, která byla daleko cca 3 km. Tam se mi to, ale nepovedlo (bylo tam mnoho cest) a tak jsem zajela do jedné z cest, která byla totálně zasypaná sněhem. Byl tam tak 1 metr sněhu. Psi, ale tam ochotně zajeli, jelikož jsme při tréninkách tudy jezdili, a po několika metrech psi sami zastavili a tak jsem se nějak doplazila k lídrům a otočila je vyjeli jsme a jeli zpět k zatáčce. Při mé smůle z té druhé strany díky bariéře zatáčka nebyla vidět takže mi psi sjeli do vesnice. Tam se mi je nepovedlo otočit tak jsem po hlavní sjela až k nám do vesnice Veclov. kde mi pomocníci se pomohli otočit a já se vydala na 3 pokus k odbočce. Nyní se mi to už povedlo. Pejsci byli pořád plní energie i přesto, že tímhle motáním jsem si najela 7 km navíc. Pak už to bylo dobré pejsci krásně makali do kopce jsem jim pomáhala a jelikož mi všichni ujeli tak jsem jela sama. Takže to byla paráda. Ujela jsem 15 km a konečně jsem dojela k razítku. Zde jsem zastavila a orazítkovala si papír. Chvíli jsem ještě stála a pak znovu vyjela. Na 20 km jsem dojela Šárku, která si to cupitala s 6 pejskama, taky husky. Jakmile mě pustila přede mě tak se jí psi krásně rozjeli a já jsem ji pak celou cestu táhla. Chvíli jsme si povídali a pak jen vnímali "zadky" našich metelících psů a krajinu kolem nás. Cca 2 km před cílem jsem jí ujela. Dojela jsem ke svému stanovišti (ke stake-outu) začala vypřahat psy a už jsem Šárku viděla jak sjíždí ke svému stanovišti. Na trať jsem vyjela v 10:10 a přijela jsem 13:31 (jela jsem 3:21). Ujela jsem 32 km. + těch 7 navíc. Obstarala jsem pejsky a potom sebe. Naplánovala jsem si, že tak za 5 hodin vyrazím znovu. Jenže, když jsem po hodině šla zkontrolovat pejsky jeden z mích zadáků (Akim) pajdal na přední nohu. Mohla jsem ho sice odložit, ale to už bych pak ho nemohla zapřáhnout. A hned první den odložit psa se mi nechtělo. Po konzultaci s jinými mushery a pořadateli jsem se rozhodla, že pauzu prodloužím až do druhého dne, jelikož to vypadalo, že packu má jen namoženou. Postavila jsem si stan hezky a šla jsi brzo lehnout. 

  Druhý den 20.2. Budík jsem si nastavila na 4 hodiny ráno. Byla ještě hodně velká tma a poměrně i zima. Vylezla jsem ze stanu a posvítila si na psy. Ty si spokojeně spinkali zachumlaní ve slámě. Trochu jsem je probrala, aby se rozhýbali. Akim se zdál odpočinutý a nepajdal. Pro jistotu jsem ho, ale vzala na vodítko a šla se s nim kousek projít, abych zjistila jak na tom je. Byl v naprostém pořádku takže jsem se rozhodla, že ho zapřáhnu. Pro jistotu  jsem mu, ale nasadila botičku. Napojila jsem je a ještě si na chvíli zalezla do spacáku. Vyjížděla jsem se svítáním v 6:25. Byla to paráda. Pejsci byli odpočinutí a tak si to valili. Odpočinek byl znát jela jsem zase tu krátkou. Do cíle jsem dojela v 9:00 (jela jsem to 2:35). Což je dost dobrý čas. S tímto dnem jsem měla za sebou již 64 km. Akima jsem bohužel na 30 km pro jistotu naložila jelikož se mi zdála, že bude pajdat zase. Do cíle jsem ho dovezla a rozhodla se že ho znovu už nezapřáhnu takže jsem ho odložila vyřadila ze závodů.

  (článek do víkendu bude dopsán)