XVII. Šediváčkův long
LT1
3. místo z 8 týmů pouze 4 dokončili
233km-4days
Středa 23.1.- 60km
Na první etapu jsme se těšili. Saně nám vážily 33kg což bylo o 5kg více než minimum. Počasí bylo jasné. Na trať jsme vyrazili okolo 11:00.
Psům se běželo po upravené trati velice dobře. Jelikož jsem letos startovala v kategorii 4 psů, vyžádalo si to změnu taktiky. Psům jsem dávala zhruba každou hodinu napít z láhve, kde jsem měla připravený vývar s maltodextrinem a glukopurem. Tato taktika se mi velice osvědčila. Psi neměli tendenci "lízat" sníh a rychle se jim doplňovala energie. Zavodňování psů jsem zvládla a nepodcenila bohužel jsem ji podcenila u sebe. S plnou výbavou a pohonem pouze 4psů v horách si vyžaduje hodně fyzické zdatnosti mushera. Prvních 20km jsem do kopců běžela nebo šla vedle saní, abych psům co nejvíce ulehčila. Bohužel na zhruba 25km mi došla voda pro sebe a ikdyž jsem doplňovala tekutina na kontrolách, kde zdatní pomocníci byli vyzbrojeni teplím čajem, bohužel to nestačilo. Zhruba okolo 30km jsem byla absolutně vyčerpaná a psi to poznali, nedokázala jsem je dostatečně podpořit a to se rychle odrazilo na jejich výkonu.
Točila se mi hlava a musela jsem dvakrát zastavit a posadit se na saně. Po nějaké době jsme konečně dorazili ke kontrole, kde nám řekli, že do cíle nám zbívá už jen 15km. Jak jsem tuto správu slyšela naplnila mě optimizmem a energií. Od této kontroly je cesta do Deštné převážně z kopce. Dokázala jsem se vyhecovat a začala znovu podpořovat psy. Ti okamžitě vycítili moji energii a těchto posledních 15km pořád cválali. Konečně jsem začala dojíždět i pár týmů co se vracili z turistické nebo z KO. A to mě také dokázalo podpořit, že jsem nejela už sama. Tuto etapu jsme jeli 05:44:52 s časem jsem byla nadmíru spokojena, protože na hřebech jsem byla rozhodnutá, že to vzdám.
Čtvrtek 24.1.- 88km
Jako druhou etapu nás čekala cesta na bivak, kde jsme měli povinnou 4hodinovou přestávku po níž jsme se vraceli zpět do Deštné. 
Na tuto etapu jsem vyrazila už dostatečně vybavena teplím čajem s glukopurem. Cesta až na bivak byla bezproblémová. Jel se dvakrát dlouhý tobogán, který jak pejsky tak i mě baví. 
Na bivak jsem dojeli ještě za světla. Po dojezdu psi dostali dávku elektrolitů a okamžitě zalehli ke spánku. Zhruba po hodině a půl dostali napít a něco malého k snědku. Poslední napájení jsem provedla půl hodiny před odjezdem. Sama jsem si na necelou hodinu ustlala na karimatce vedle saní, abych načerpala trochu energie.
Cesta zpět byla velice rychlá, startovali jsem už za tmy. Využila jsem nového svítícího obojku pro lídra a více jak polovinu cesty jsem jela po tmě. Psi tak méně vnímají trať, kterou už jeli. Čelovku jsem použila pouze při předjíždění a průjezdem kontrol. Do Deštné jsme dorazili ještě před půlnocí. Tyto dvě etapy jsme dohromady zdolali za 08:48:24.
Pátek 25.1.- 52km
3. etapa odjezd na bivak a spaní venku. 
V pátek nám začalo trochu sněžit. Po úterních 88km bylo na psech už znát, že to na ně bylo docela rychlé a výrazně jsme se zpomalili.
Při nájezdu na druhé kolo se psům už moc nechtělo. Přestávky na nápájení jsem dělala častějc a jelikož jsem na Velkou Deštnou dojížděla za tmy v druhém kole, nahoře byl poměrně velký vítr už a stále sněžilo, trať nebyla skoro vidět, hodně jsme se bořili. Na bivak jsme dorazili v pořádku, ale psi okamžitě zalehli a vůbec nevnímali okolní psy ani lidi. Dostali pouze trochu napít a nechala jsem je odpočívat. Jídlo dostali zhruba po necelích 2 hodinách po dojezdu. Postavila jsem si stan a šla se také najíst a chvíli odpočinou do hlavního stanu, který připravili pořadatelé. Dala jsem si dobrý gulášek pár medvědic a pivo už jsem ani nedopila :) Noc byla klidná, nebyla mi ani zima a pejsci vypadli také spokojeně. Tuto etapu na bivak jsme jeli 05:55:56.
Sobota 26.1.- 33km
Poslední etapa a cesta domů. 
Ráno jsem vstala už v 6 hodin abych šla zkontrolovat pejsky a dát jim napít. Po napojení dostali ještě pár mňamek. Ze začátku se jim moc nechtělo vstávat a tak jsem na trať vyjížděla až po 8hodině. Únava byla už znát. Jeden z mých lídrů měl oteklé packy a musel dostat botičku, která mu sice asi trochu pomohla, ale bylo na něm znát, že to neni ono. Cesta z bivaku je porovince asi tak cca 2km a potom začíná dlouhé stoupání. Byla zima, trať byla perfektní, tvrdá, prosvítalo už slunce. Bohužel tento kopec jsme vyjížděli strašně dlouho. Pejskům se moc nechtělo přestože věděli, že jedeme domů. Jak jsme se ale dohrabali na horu konečně se rozhejbali a zahřáli a domů utíkali jako nikdy. Tuto etapu jsme jeli 02:49:02 což bylo o asi 15minut rychlejc než úterní etapa z povinné přestávky, která byla stejně dlouhá.
PODĚKOVÁNÍ
Závěrem bych ráda poděkovala mému novému sponzorovi, firmě "IDISLED" za perfektní saně. Též bych ráda poděkovala pořadatelům tohoto nejtěžšího závodu za hezkou trať, všem pomocníkům za výdrž na kontrolách a za pohodu, kterou nám dodávali energii.
